Prohlížeče a hardwarová akcelerace

Když už to vypadalo, že nás prohlížeče z hlediska výkonu ničím nepřekvapí, vstoupila do hry hardwarové akcelerace. Procesor hraje spíše úlohu chytrého velitele, zatímco grafické karta je méně přemýšlivou jednotkou, která velitele v praxi převyšuje hrubým výkonem. V našem případě výpočetním výkonem. Potenciální výkonnost současné špičky grafických karet sahá opravdu hodně daleko za možnosti procesorů. Uvolní proto cestu dalšímu rozvoji složitých webových stránek plných všemožných efektů a složitých kódů, kde by starý dobrý procesor nestíhal.

Ne, že by snad patřil do starého železa a měl by se přestat používat. Rozdíl mezi dvěma komponentami způsobil historický vývoj, neboť prakticky od počátku se každá z nich ubírá odlišným směrem. Každá má pro své fungování a zaměření na jinou oblast vlastní logické odůvodnění. Pokoušet se nahradit procesor grafickou kartou je tedy zkrátka nesmysl. Prohlížeče hardwarovou akceleraci neobjevily jako první, delší dobu se využívá kupříkladu při přehrávání videa.

Dávno objevená Amerika

On by to byl vlastně hřích nechat ležet grafickou kartu ladem, což si Microsoft včas uvědomil a rozhodl se vypomoci jeho operačním systémům. Jestliže Vista s akcelerací koketovala, ve Windows 7 vykreslování moderního prostředí Aero padá na bedra grafické karty se vším všudy. Zde se pozitivně projeví nejméně tři faktory – výborný výkon zaručuje plynulost sebešílenějších grafických efektů, spoří se výpočetní čas procesoru a šetří se energie, což zajímá především uživatele notebooků, kde záleží na výdrži baterie. Grafickou kartu tyto málo významné operace (nezapomínejme, že dokáže zpracovat složité 3D hry) zatěžují minimálně a spotřebuje méně energie než nenažraný procesor ve zvýšené zátěži.

Proto se není čemu divit, když Microsoft tvrdí, že při prohlížení v nejnovějším Internet Exploreru vydrží váš notebook ve srovnání s jeho konkurenty delší dobu. Jak vyšlo najevo z našeho testování, práce redmondských vývojářů byla nejusilovnější a díky jejich píli získal nejpoužívanější browser náskok před Firefoxem a pozici na výsluní. Předně se sluší podotknout, že americký softwarový gigant Billa Gatese disponuje skoro neomezeným množstvím financí, takže si může dovolit zaplatit tolik vývojářů a testerů, kolik potřebuje. Naproti tomu Mozilla pracuje s omezenějším rozpočtem a menším počtem vývojářů. Přesto její Firefox ve finále ani trochu nezklamal, pravda čekání na něj bylo místy nesnesitelně dlouhé, přesto se pořádně blýsknul.

Platformy se různí

Nesmíme ani zapomenout na jeden důležitý fakt – Firefox totiž nevychází jen na platformě Windows, ale také na Macu a Linuxu. V tomto světle si, myslím, výkon Mozilly zaslouží o to větší uznání. My se ale samozřejmě v první řadě bavíme o Windows. Zde nehraje prim technologie OpenGL, nýbrž domácí DirectX. Pokročilé efekty a myriády aktivních objektů zpracovává modul Direct3D v kombinaci s Direct2D a DirectWrite. Pokud si vzpomínáte na microsoftí benchmark s akváriem, v němž plave až tisíc ryb, tak za plynulé zobrazení zodpovídají tyto moduly. Obecně se zapojují do práce při celkovém sestavení stránky, jejich sílu nicméně odhalí především složité stránky jako zmíněné akvárium.

Samotné Direct2D urychluje vykreslení zejména obrázků a jiných (grafických) prvků, o text se stará DirectWrite. Díky tomu se zobrazí rychleji prvky jazyka HTML, teoreticky se rovněž zlepší kvalita zobrazení. Direct3D naproti tomu není o vykreslování, ale o sestavení stránky. Oba pojmy možná vypadají do jisté míry podobně, sestavení je ale přeci jen něco malilinko jiného. Grafická karta se v této fázi zapotí víc, hlavně na stránkách s velkým množstvím bitmapových obrázků (např. ryby plovoucí napříč obrazovkou, jde ovšem o trochu extrémní případ).