Megatest 10 prohlížečů: který je nejrychlejší?

Smrt pomalým prohlížečům

V dnešní válce prohlížečů je těžké něčím zaujmout, browsery si v podstatě nemají čím konkurovat. Nesouhlasíte? Z hlediska vzhledu a ovládání se skoro všichni podřídili Googlu, takže si vybíráme v zástupu produktů velmi podobných Chrome. Taktéž funkce od sebe konkurenti vzájemně kopírují. Když ne rovnou v poměru jedna ku jedné, tak alespoň po očku nakukují a opisují „nenápadně“.

V rychlosti načítání stránek bývaly mnohem zásadnější rozdíly, dnes se soutěží nikoliv o sekundy, nýbrž o desetiny a setiny sekund. Přesto se zdá, že se výrobci při vydávání a propagaci nových verzí zaměřují především na neustále se zrychlující vykreslování stránek a zbylé funkce ustupují do pozadí, jako kdyby na nich snad nezáleželo. Pojďme si tedy ověřit, jak rychlé prohlížeče doopravdy jsou, odhalme vítěze.

Do testu jsme zařadili stabilní a pro srovnání také ukázkové verze hlavních hráčů. Nehotové verze v seznamu uvedeném pod tímto odstavcem najdete snadno, vyznačili jsme je kurzívou.

• Internet Explorer 9
• Internet Explorer 8
• Mozilla Firefox 4.0
• Mozilla Firefox 3.6.16
• Google Chrome 10.0.648.151
• Google Chrome 12.0.711.0 Alpha
• Opera 11.01
• Opera 11.10 Build 2053 Alpha
• Safari 5.0.4
• SeaMonkey 2.0.12

Veterán Internet Explorer

Je až s podivem, jakého věku se Internet Explorer dožil. Veřejnosti se představil v roce 1995, přesto byste jej ve Windows 95 hledali marně, přišel až s balíčkem Microsoft Plus!. Některé technologie v něm ani nebyly původní, nýbrž prostě jen licencované. I proto stačilo Microsoftu pověřit vývojem sotva půl tuctu lidí. Ještě ve stejném roce z jejich dílny vypadla hotová verze 2.0.

Teprve jejímu následovníku se povedlo zásadním způsobem navýšit trží podíl. Třetí řada si osvojila známé logo s modrým písmenem „E“, které se s mírnými obměnami používá dodnes. Status nejpoužívanějšího prohlížeče Internet Explorer uzmul v roce 1999 a naprostého vrcholu dosáhl v letech 2002–2003, kdy ovládal před 95 % trhu a pracovalo na něm několik stovek vývojářů.

Pozdě pochopil, že k udržení vedení se musí vypracovat. Usnul na vavřínech a zcela oprávněně se na něj kvůli různým potížím nadávalo. Internet Explorer 6 se potýkal s četnými bezpečnostními problémy, autoři webových stránek poukazovali na ignorování webových standardů – naopak si Microsoft v té době zaváděl své vlastní „standardy“. V neposlední řadě chyběla redmondskému dítku inovace. Hrozba od tehdy mladého Firefoxu pobídla vývojáře, i když ne zase tak moc, jak by bylo potřeba.

Sedmá generace dostala do vínku prohlížení v panelech (dle „úžasné“ terminologie Microsoftu bychom měli správně hovořit o záložkách) a konečně začala aspoň malou měrou přihlížet k webovým standardům. Přibyl vyhledávací box známý především z Firefoxu a k lepšímu pocitu bezpečí přispěl ochranný phishingový filtr odhalující nebezpečné podvodné stránky. Internet Explorer 8 byl v mnoha ohledech dotaženější a hlavně se poprvé po dlouhé době dokázal v rychlosti načítání a zpracování stránek dotáhnout na tehdejší konkurenci.

Pořád ale platilo, že ji maximálně dohnal, nikdy ale nepředehnal. A to ani z hlediska funkčního, přestože zavedl režim anonymního prohlížení, obnovu panelů po pádu aplikace, vylepšené prvky zabezpečení a akcelerátory. Progresivnější přístup k vývoji prokázal IE Team až s aktuální devátou řadou Internet Exploreru. Ke slovu se dostalo zjednodušování. Odstranění přebytečných prvků z uživatelského prostředí bylo nezbytnou podmínkou k intuitivnějšímu a snazšímu brouzdání.

Technologické novinky reprezentované hardwarovou akcelerací vedly k upuštění podpory Windows XP, nejrozšířenějšího operačního systému na Zemi. Moderní prohlížeč si prý žádá moderní operační systém, kterým má být Vista nebo Windows 7. Rozporuplné prohlášení však ostatní prohlížeče odmítají. Chtějí podporu starých ikspéček zachovat a přinést věrným uživatelům technologické novinky, které jim Microsoft odepírá.