JDownloader: sosadlo pro extrémní stahovače

Hon na čarodějnice – vlastně na piráty – vede snad celý hudební, filmový i herní průmysl. V některých zemích začaly vlády uživatele natvrdo odstříhávat od internetu. Například ve Francii vám nikdo nesmí zneužít vaši domácí Wi-Fi ke stahování podezřelého obsahu, protože tam úřady nebudou řešit, že jste to byli vy. Síť vaše byla a pakliže se jejím prostřednictvím stahovalo něco (pravděpodobně) nelegálního, vaše chyba. Dostanete pokutu a budete rázem bez internetu. Tomuto zásadnímu rozhodnutí nicméně předchází varování. Napotřetí úřady zasáhnou radikálněji. Stahovači v některých zemích zkrátka nemají na růžích ustláno a místní autority se snaží, aby pirátství přestalo existovat.

Problematiku určitě nelze zlehčovat, zejména počítačový herní trh vinou pirátů přišel o skvělé tituly, protože na něj mnohá studia jednoduše zanevřela. Hrát nelegální kopie na konzolích je vlastně umění. Například na Xboxu 360 v omezené míře undergroundová scéna existuje, PlayStation 3 ale vyrukoval s natolik propracovanou ochranou, že ji hackeři prolomili až letos, po několika letech od vydání hardwaru. Jenže na počítačích stačí zajít na sajtu s torrenty a stáhnete si i ty nejnovější pecky. Leckterá z nich dokonce unikne ještě před oficiální vydáním, takže zatímco platící zákazník sedí doma na židli a odpočítává zbývající čas, když mu poštovní doručovatel donese voňavé DVD, pirát dávno hraje.

Jenže čí je to vina? Jsou hry moc drahé? Nebo nedostupné? Trochu nám odpovídá digitální distribuce, jíž se v posledních měsících a letech opravdu daří. Člověk nemusí nikde nic objednávat, naopak si produkt zakoupí za sníženou cenu a může ho hrát brzy, jen co se mu stáhne instalační soubor. Limitující je v tomto případě pouze rychlost připojení. A ukazuje se, že tudy cesta zřejmě povede. V podobné situaci stojí hudba a film. Dnes ale nebudeme polemizovat nad pirátstvím a možnými příčinami.

Stahování ze sítě BitTorrent je oblíbené, leč v našich končinách zakázané. Byť jde o autorsky chráněný obsah, stahovat jej můžete. Žádný zákon výslovně nezakazuje přijímání, zatímco odesílání ano. BitTorrent želbohu funguje na principu sdílení, takže se jeho možnosti využití v České republice značně omezují. Fotografie z dovolené touto cestou šířit lze, avšak pokud nastane například situace, že byste se chtěli podívat na film, jenž u nás místní distributoři opomíjejí, prakticky vám nezbývá než si jej stáhnout ze serverů jako Rapidshare. Z nich data pouze přijímáte, čili se tímto aktem vlastně nedopouštíte nezákonné činnosti. Vlastnictví chráněných děl je samozřejmě věc jiná. Jenže často skutečně jiná cesta nevede. Pakliže si u nás nelze film legálně pořídit, co vám zbývá?

BitTorrent? Raději ne

Neznamená to nutně, že by Rapidshare sloužilo jen k nahrávání kradeného obsahu, službu můžete využít ke sdílení čehokoliv. S dnešním připojením k internetu není zase takový problém odeslat do cloudu klidně celé objemné fotoalbum. Služeb podobných Rapidsharu se vyrojily desítky, dokonce možná stovky. Samotný český trh je jimi doslova přesycený. Vedle těch našich se i u nás hojně využívají zahraniční poskytovatelé cloudového úložiště. O Megauploadu nebo Fileserve jste určitě někdy slyšeli. České HellShare zase zdatně konkuruje CZsharu – oba se v Česku proslavili. Řada z těchto služeb pro hosting souborů nabízí doprovodný software, s nímž se stahuje a nahrává o mnoho pohodlněji. Stahovat jeden velký archiv rozdělený na čtyřicet částí čistě pomocí webového rozhraní, to se musíte setsakramentsky obrnit trpělivostí.

Většinou se rozlišuje mezi běžnými návštěvníky a platícími zákazníky. Pakliže si někde zakoupíte kredit na stahování, je pravděpodobnější, že se budete držet právě toho jednoho vybraného hostingu. Jenže když neinvestujete do méně omezeného, placeného účtu, pravděpodobně budete stahovat z více různých služeb. Pak už používání specifických správců stahování nepřipadá v úvahu. Obsluhovat desítku různých sosadel může jedině nadpozemsky trpělivý člověk. My ostatní se raději poohlédneme po download manageru, který obslouží všechny servery, z nichž data přijímáme.

JDownloader bych si dovolil bez jakékoliv předehry rovnou označit za nejlepší řešení, jenž vůbec existuje. Robustní správce stahování uspokojí sny každého kovaného stahovače. Program se sám zakonzervoval, naštěstí neustává to nejdůležitější – aktualizace zajištující bezproblémovou spolupráci se souborovými hostingy. Autoři dosáhli jakéhosi stavu, který by zřejmě nazvali dokonalým. Nepokouší štěstí a udržují nastolený směr. Nutno podotknout, že ten je poměrně konzervativní.

Propojení s prohlížečem

Jak jsem zmiňoval, autoři současný koncept dotáhli hodně daleko. Znamená to také to, že měli čas pohrát si se vším. Průvodce při prvním spuštění byste možná ve výsledku oželeli, když už tu ale ochotně pomáhá (začátečníkům), oceníte ho. Nespočet překladů vyznívá dosti pozitivně, naznačuje solidní popularitu aplikace. Ani čeština zde nechybí. Komunita se tak činila, že budete mít problém v množství lokalizací najít tu správnou. V prvním kroku nastavíte zároveň druhý nejdůležitější aspekt – složku, kam se budou soubory z internetu stahovat. Jakmile splníte tyto dva požadavky, přejdete k druhému kroku. JDownloader by se rád integroval s Firefoxem. Vývojáři se nepustili do programování vlastního doplňku, k jejich účelům slouží populární rozšíření FlashGot. Díky němu pak přidáte stahování z prohlížeče do sosadla nejsnáze, jak to jen jde.

Pokud nabídku přeskočíte, nevadí, na stránce s doplňky pro Mozillu si kdykoliv příslušné rozšíření do ohnivé lišky doinstalujte. V nastavení FlashGotu se neztratíte, dobrovolní překladatelé vám práci usnadní i zde. Jen si vyberete JDownloader v sekci Správce stahování. Pak budete moci tímto programem nahradit běžného správce stahování zabudovaného v prohlížeči. Vůbec nemusíte usilovat o soubor uložený na Rapidsharu, JDownloader si nonšalantně poradí s jakýmkoliv typem stahování. Tím pádem se ani nezalekne běžného přenosu přes HTTP (čtěte standardního stahování souborů z webu). Jak vidíte na příkladu níže, instalační program Firefoxu sosadlo stáhlo zcela bez potíží.

Jenže FlashGot funguje jen ve Firefoxu, maximálně v jeho derivátech. Ostatní prohlížeče mají v tomto dost výrazný handicap. Pro Chrome kupříkladu existují různá řešení, žádné z nich ale není tak sofistikované jako FlashGot. Symbióza, kterou vnáší mezi prohlížeč a externího správce stahování, je unikátní. Přirozeně v některých jiných prohlížečích můžete ostrouhat úplně, takže ve Chrome musíte být rádi alespoň za to relativní málo.

Univerzálnost JDownloaderu člověka skoro až zarazí. Především jej všichni znají jako ten nástroj, který pomáhá při stahování z „Rapidu“. Skoro nikoho nenapadne, že může rovněž dobře posloužit jako náhrada za běžné správce v prohlížečích. Na druhou stranu se nelze divit, protože na placených hostingových službách si zuby nevyláme, naopak se pak stává vaším nejlepším pomocníkem.