Designové okénko: co se do Firefoxu nedostalo

Pusťme se na chvíli do prozkoumávání neuskutečněné reality. Někdy si řeknete, že je dobře, že Mozilla dostala rozum. Jindy si naopak postesknete, že tohle ve Firefoxu neuvidíte. Někdy návrh vypadá dobře na papíře, ale v realitě by se proměnil v noční můru. Ovšem k důvodům, proč se vývojové plány očesávají o řadu aspektů, patří také neschopnost vývojářů dokončit vše včas. Místo zpožďování vydání se funkce přesune na jindy a v případě funkcí s nízkou prioritou to někdy znamená dlouholeté zapomnění.

Ať už jde o funkci, nebo o designový návrh, vždycky je zajímavé podívat se do alternativní reality. Nyní máte možnost nahlédnout pod pokličku Mozilly. I takto mohl Firefox vypadat.

Téma pro režim anonymního prohlížení

Velmi zajímavě působí návrh, který se podle všeho nedaří uskutečnit už pěkných pár let. Na vině je právě nízká priorita, vývoj se potřeboval věnovat úplně jiným věcem, takže při zapnutém anonymního prohlížení vyhlíží Firefox stále stejně. Mohl se ale přepnout do úplně jiných barev. Temné sladění dává dopředu tušit, že aplikace neběží v úplně standardním režimu. Barevné odlišení běžného a anonymního prohlížení by Firefoxu určitě prospělo. V současnosti je od sebe odlišují jen detaily, pořádný rozlišovací prvek by tudíž určitě neuškodil.

Takto návrh vypadal dříve:

Můžete si také prohlédnou aktualizovanou verzi, kde už hraje hlavní roli Firefox 4:

Celoobrazovkové zobrazení

I po letech se prohlížeče potýkají s celoobrazovkovým režimem. Chrome se třeba zvyklo po stisknutí klávesy F11 skrýt veškeré ovládací prvky. Nechává pouze tlačítko pro návrat k běžnému zobrazení. Určitě záleží na úhlu pohledu, ale snad se shodneme, že toto není ideální. Když chcete přejít na jinou stránku, nemáte po ruce žádný adresní řádek, ani žádný prostor pro přepnutí se na jinou otevřenou kartu. Pokud znáte správné klávesové zkratky, poradíte si alespoň s jejich pomocí, neznalý člověk ale potřebuje nějaký grafický prvek, jímž si ovládání usnadní.

Takový „negrafický“ režim je zkrátka v praxi poměrně těžko použitelný. Jiné prohlížeče, včetně Firefoxu, zase umožňují vysunutí celého hlavního ovládacího panelu aplikace. Když myší najedete na horní část obrazovky, vysune se jak adresní řádek, tak lišta s panely. Tady můžete prohlížeč v podstatě plnohodnotně ovládat. Dost možná by ale bylo nejlepší, kdyby se i v celoobrazovkovém zobrazení ukazovala některá základní tlačítka.

Vysouvání nástrojové lišty je kompromis. Kompletní skrytí ovládání je také kompromis. Vybalancovat poměr zobrazených tlačítek tak, aby co nejméně rušila a překážela, lze považovat za ideální řešení. I nad tím designeři v Mozille koumali.

Adresního řádek? Nikoliv, příkazový

Základním stavebním kamenem každého webového prohlížeče je adresní řádek. Zatím se bez něj neobejdeme. Jak ukazuje další koncept, bylo by možná škoda se ho úplně zbavit. Neplatí o něm, že by fungoval stále stejně. I on zažívá po letech rozkvět, pokud se to dá říct. Dnešní adresní řádky nám našeptávají adresy z historie prohlížení, uložené stránky, dokonce nás přepínají mezi otevřenými panely. Postupně přebírají vyhledávací schopnosti, takže kromě výše zmíněného napovídají při hledání.

O žádné stagnaci tedy nemůže být řeč. Naopak, adresním řádkům se v posledních měsících a letech daří více než kdy jindy. Vývojáři je neustále obohacují o větší či menší funkce, takže nabývají na komplexnosti. Není divu, že by někomu mohly pomalu připomínat příkazovou řádku z Windows. Technicky vzato, do adresního řádku svým způsobem píšeme požadavky, příkazy. Mozilla plánovala z adresního řádku učinit už oficiálně řádek příkazový. A s touto myšlenkou pokročila dále, nezůstala jen u konceptů na papíře.

Laboratoř Mozilla Labs kdysi vyprodukovala doplněk s názvem Ubiquity. Ten se pokoušel právě o ovládání webu a prohlížeče příkazy. Na této myšlence je postavená další koncepce, která adresní řádek taví do jakési moderní, grafické příkazové lišty. Taskfox, jak se idea jmenuje, uvažovala o „akčním slovíčku“ jakožto o základním příkazu. Tím byste vlastně předeslali, co chcete učinit dále, zasadili byste tím váš další text do kontextu. Kdybyste nejprve vybrali třeba Google, bylo by jasné, že v něm chcete hledat. A váš další text by byl přijat jako klíčová slova hledání. Po zadání mapy by bylo zřejmé, že hledáte nějakou adresu.

Možností v souvislosti s tímto způsobem práce s řádkem jsou snad nevyčerpatelné. Stejně tak byste mohli vybrat Twitter a posléze napsat nový status. Potvrdili byste jej klávesou Enter a už by se odesílal na váš profil. Dokonce byste v oblasti, kde vám prohlížeč normálně našeptává adresy z historie, ihned viděli výsledky přidružené k typu akce. U vyhledávání v Googlu by k žádnému překvapení nedošlo, zato třeba při hledání místa by se objevila mapa. Při hledání v obchodě by se vysunul seznam produktů odpovídajících klíčovým slovům.

Mozilla neuvažovala pouze nad adresním řádkem, koncept příkazového ovládání se mohl přesunout do vyhledávacího políčka, případně úplně mimo lištu. Vyčerpávají popis případně naleznete na přehledovém obrázku:

A ukázka zabarvení akčního slovíčka:

Pro řadu uživatelů by byl nový řádek z hlediska chování velká neznámá, takže tentokrát není velkým překvapením, proč k realizaci nedošlo. Pokročilejší jedinci a nadšenci by ovšem dle mého názoru zadávání příkazů ocenili.